Otázky a odpovědi k postupu rozvodu na Tchaj-wanu: mediace, řízení, vypořádání majetku a děti

Ve věci rozvodu na Tchaj-wanu je třeba odlišit nejen způsob ukončení manželství, nýbrž také aktualizaci záznamů evidence domácností (戶籍), účinek v zahraničí, manželský majetek, náhradu škody, výživné manžela po rozvodu (贍養費) i rozhodnutí o nezletilém dítěti (未成年子女) a výživné (扶養費). Tytéž skutky mohou sloužit jako podklad několika nároků, avšak předpoklady, účinky, předmět důkazu a lhůty každého práva nejsou tytéž.

Zvláště u rodiny spojené se 2 nebo více státy či územími (Tchaj-wan a další stát) nelze postup určit jen podle státní příslušnosti jedné strany nebo místa uzavření manželství. Nejprve je třeba ověřit současné těžiště životních poměrů, stav existujících řízení a zápisů, místo sepsání dokumentů, bydliště dítěte a polohu majetku, aby se snížily zbytečné dvojí postupy a mezery ve výkonu.

1. 3 cesty rozvodu na Tchaj-wanu a první body k ověření v mezinárodní věci

Podle práva Tchaj-wanu existují zásadně 3 cesty rozvodu. Za prvé rozvod dohodou (兩願離婚), v němž strany splní předpoklady písemné formy, svědků a zápisu u úřadu evidence domácností (戶政機關). Za druhé rozvod mediací nebo soudním smírem (調解或和解離婚), v němž dohoda stran vznikne před soudem a manželství zanikne podle protokolu o mediaci (調解筆錄) nebo protokolu o smíru (和解筆錄). Za třetí rozvod rozsudkem (裁判離婚), v němž se tvrdí a prokazují zákonné důvody rozvodu a soud rozhodne. Samotná skutečnost dohody nemění předpoklady a účinky 3 cest.

Existuje-li zahraniční prvek, je třeba oddělit následujících 5 otázek. Zda tchajwanské soudy nebo správní orgány mají příslušnost nebo pravomoc vyřízení; které právo se jako rozhodné právo užije na rozvod, manželský majetek a otázky dětí; zda je zahraniční rozvod nebo rozhodnutí na Tchaj-wanu uznáno nebo jaký má účinek; jaké postupy a ověřené dokumenty vyžaduje tchajwanská evidence domácností; a zda v jiných dotčených státech nebo na jiných územích je nutné samostatné oznámení, uznání nebo výkon.

Státní příslušnost stran, status cizince nebo místo manželství samy o sobě těchto 5 otázek nerozhodují. Zda se řízení může konat na Tchaj-wanu a zda zahraniční rozhodnutí vyvolává účinky na Tchaj-wanu, jsou například otázky odlišné; pořádek tchajwanské evidence domácností také přirozeně neukončí zápis rodinného stavu druhého státu. Proto je před volbou způsobu rozvodu třeba konkrétně uspořádat současný stav manželství a evidence domácností i požadovaný právní účinek.

2. Předpoklady rozvodu dohodou a zápis u úřadu evidence domácností

Rozvod dohodou podle článku 1050 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) nabývá účinků teprve tehdy, je-li dohoda uzavřena písemně, 2 svědci nebo více podepíší po zjištění skutečné vůle k rozvodu obou stran a rozvod je zapsán u úřadu evidence domácností (離婚登記). Samotná podepsaná dohoda rozvod nedokončí; existuje-li zahraniční prvek, je třeba zvlášť ověřit rozhodné právo, ověření a překlad dokumentů i oznámení v jiném státě nebo na jiném území.

Písemné sepsání, podpis 2 svědků nebo více a zápis rozvodu u úřadu evidence domácností — každý z těchto tří úkonů je samostatným předpokladem. Svědek není jen někdo, kdo připojí jméno k již sepsanému dokumentu: musí podepsat poté, co rozpoznal a zjistil, že obě strany mají skutečnou vůli k rozvodu. Proto soukromá dohoda podepsaná jen stranami může být důkazem dohody o majetku nebo dětech, avšak sama nevyvolá účinek tchajwanského rozvodu dohodou v osobním stavu.

Žadatele, možnost zastoupení, doklady totožnosti a evidence domácností, písemnost o rozvodu i skutečně připravované podklady je třeba připravit podle pokynů odboru evidence domácností Ministerstva vnitra Tchaj-wanu (內政部戶政司) v době žádosti a podle potvrzení příslušné kanceláře evidence domácností (戶政事務所). Dokumenty sepsané v zahraničí mohou podle druhu a místa sepsání vyžadovat ověření (認證) tchajwanskými zastupitelskými úřady v zahraničí (駐外館處) nebo příslušnými orgány; vyžaduje-li to úřední pokyn, je třeba připojit ověřený nebo notářsky ověřený čínský překlad (中文譯本). Pevný seznam se neuplatní beze změny na všechny mezinárodní věci.

Je-li tchajwanský rozsudek o rozvodu pravomocný, nebo došlo-li k soudní mediaci nebo smíru a manželství zaniklo, může kterákoli ze stran zásadně zapsat rozvod u úřadu evidence domácností. Obecná lhůta žádosti o zápis do evidence domácností podle článku 48 zákona o evidenci domácností (戶籍法) činí 30 dní od pravomocnosti tchajwanského rozsudku o rozvodu nebo od uzavření mediace nebo smíru. Den doručení nebo převzetí rozsudku nebo protokolu není společným počátkem běhu všech věcí. Žádosti po uplynutí lhůty musí kancelář evidence domácností rovněž přijmout; nepožádá-li po písemném vyrozumění nikdo, orgán evidence domácností zapíše z úřední povinnosti soudní výsledek, jsou-li předpoklady splněny, podle článku 48-2 zákona o evidenci domácností. Překročení lhůty žádosti nezruší již účinný rozvod. Žádosti on-line lze užít jen v zákonné lhůtě žádosti; těchto 30 dní se nemá vykládat jako lhůta výlučně pro žádosti on-line.

3. Soudní mediace a řízení, účast a opravné prostředky

Manželé se k soudní mediaci nemusí vždy dostavit společně. Tchajwanský soud může podle povahy rodinné věci nařídit straně nebo zákonnému zástupci osobní účast; není-li příkaz bez oprávněného důvodu splněn, může poprvé přicházet v úvahu správní pokuta (罰鍰) do 30.000 TWD (新臺幣) podle článku 13 zákona o rodinných věcech (家事事件法) a článku 303 občanského soudního řádu (民事訴訟法) užitého přiměřeně. Zda je nutné mediovat společně v témže prostoru a zda jsou možné oddělení, ochranná opatření, zastoupení nebo jiné procesní kroky, je třeba ověřit podle soudu a okolností věci.

Rodinné věci stanovené zákonem o rodinných věcech procházejí zásadně soudní mediací před rozhodnutím. I věci podané ihned jako žaloba se v právu někdy považují za návrh na mediaci; pro výjimky týkající se způsobu doručení nebo povahy věci a pravidla přeměny postupu nelze tvrdit, že všechny věci jdou v neměnném pořadí. V mediaci lze vedle vůle k rozvodu společně uspořádat související sporné body, jako majetek, děti a způsob plnění; dohodu nepříznivou pro nezletilé dítě však nelze potvrdit beze změny.

Sankce podle článku 13 zákona o rodinných věcech přichází v úvahu jen tehdy, nařídil-li soud straně nebo zákonnému zástupci osobní účast. Není-li příkaz bez oprávněného důvodu splněn, užije se přiměřeně článek 303 občanského soudního řádu, takže správní pokuta do 30.000 TWD může být uložena poprvé; na základě této analogie nelze nikoho předvést silou. Vyrozumí-li soud poté znovu zákonným způsobem a osoba se bez oprávněného důvodu nedostaví, mohou sankce pokračovat. Naopak nelze předem slíbit, že oddělené místnosti, obrazový přenos, pouhá účast zmocněnců nebo ochranná opatření budou v určité věci připuštěny; okolnosti je třeba sdělit soudu a ověřit procesní pokyn.

Dojde-li k mediaci nebo smíru, manželství zanikne způsobem stanoveným zákonem a vznikne účinek srovnatelný s pravomocným rozhodnutím. Nedojde-li k mediaci, může řízení pokračovat podle použitelných pravidel; u rozvodu rozsudkem je rozhodující pravomocnost rozsudku. Doba řízení závisí na doručení (送達), počtu mediačních jednání, sporných skutcích a důkazech, znaleckém posudku (鑑定) a šetření, otázkách dětí, mezinárodním doručení a instanci; pevný okamžik ukončení nelze uvést.

Opravné prostředky rovněž nelze určit jen podle názvu dokumentu. Cesta a lhůta se liší podle toho, zda jde o odvolání proti rozsudku (上訴), stížnost proti usnesení (抗告), nebo samostatný postup o uzavření nebo účinku mediace a smíru. Po ověření dne doručení, pravomocnosti a procesního postavení je třeba vypočíst lhůtu daného typu; lhůta z jedné věci se nemá přenášet na jiné řízení nebo postup zápisu.

4. Důvody rozvodu rozsudkem a mez manžela nebo manželky s vinou

Výhrada (但書) platného článku 1052 odst. 2 občanského zákoníku (民法) stanoví, že je-li závažný důvod rozvratu manželství (婚姻破綻) přičitatelný jen jedné straně, může rozvod zásadně žádat jen druhá strana. Ústavní soud Tchaj-wanu (憲法法庭) však v rozhodnutí č. 4 roku 112 kalendáře Čínské republiky (民國112年憲判字第4號) posoudil, že ustanovení je protiústavní (違憲) v rozsahu, v němž zcela zbavuje manžela nebo manželku s vinou (有責配偶) jakékoli příležitosti k rozvodu, aniž by zohlednilo, zda od vzniku závažného důvodu uplynula značná doba, nebo zda tento důvod trval dostatečně dlouho, čímž v konkrétní věci vzniká zjevně tvrdý následek. Text zůstává; nelze obecně tvrdit, že manžel nebo manželka s vinou mohou rozvod žádat vždy, ani že jej žádat nemohou nikdy, nýbrž je třeba posoudit, jak soud užije smysl rozhodnutí a konkrétní skutky.

Článek 1052 odst. 1 občanského zákoníku (民法) vypočítává 10 důvodů, které dovolují žádat rozvod rozsudkem, jsou-li na straně druhé následující okolnosti.

1. Bigamie (重婚)
2. Dobrovolný pohlavní styk s osobou jinou než manželem nebo manželkou
3. Týrání (虐待) druhé strany v míře, která činí společný život nesnesitelným
4. Druhá strana týrá příbuzné v přímé linii, nebo příbuzní v přímé linii druhé strany týrají samotnou osobu, takže společný život se stává nesnesitelným
5. Trvá zlovolné opuštění (惡意遺棄) druhé strany
6. Existoval úmysl zabít druhou stranu
7. Existuje závažná nevyléčitelná nemoc
8. Existuje závažná nevyléčitelná duševní choroba
9. Život nebo smrt jsou neznámé déle než 3 roky
10. Pravomocné odsouzení k trestu odnětí svobody na dobu určitou (有期徒刑) přesahujícímu 6 měsíců za úmyslný trestný čin

Odstavec 2 klade případ, v němž je manželství z jiného závažného důvodu než uvedených 10 důvodů obtížné udržet, jako samostatný obecný důvod. Proto je třeba věci, které tvrdí určitý důvod odstavce 1, a věci, které tvrdí obtížnost udržení manželství podle odstavce 2, odlišit co do právní stavby a předmětu důkazu. I když zákonodárná lhůta ústavního posouzení výhrady odstavce 2 uplynula, samotný text výhrady není ke dni 25. 7. 2026 vypuštěn; soud musí v každé věci užít smysl výroku o protiústavnosti.

I když manžel nebo manželka nejsou k zastižení nebo opustili bydliště, důvody se nemají směšovat. Důvod odstavce 1, podle nějž jsou život nebo smrt neznámé déle než 3 roky, důvod odstavce 1, podle nějž trvá zlovolné opuštění, a důvod odstavce 2, podle nějž je manželství z jiného závažného důvodu obtížné udržet, se liší. Oznámení zmizení na policii může být důkazem o místě a průběhu skutků, avšak není obecným předběžným předpokladem všech žádostí o rozvod. Neexistuje ani obecný předpoklad, podle nějž by bylo třeba nejprve podat žalobu o splnění povinnosti společného života, aby se tvrdilo zlovolné opuštění nebo jiný závažný důvod. Samotná skutečnost opuštění bydliště po několik měsíců nenaplňuje žádný důvod; důvod odchodu, oprávněný důvod odděleného života, styk a výživné i trvalost je třeba zkoumat jako konkrétní skutky.

Zda dobrovolný pohlavní styk s osobou jinou než manželem nebo manželkou spadá pod důvod odstavce 1, je třeba zkoumat podle přesných skutků, zákonných předpokladů a příslušných lhůt. Samotná existence tohoto skutku neurčuje závěry o rozvodu rozsudkem, náhradě škody podle článku 1056, rozdělení rozdílu zůstatkového majetku, výživném manžela podle článku 1057 ani o právech a povinnostech vůči nezletilému dítěti nebo výživném. Každý sporný bod se posuzuje podle vlastních předpokladů a měřítek, jako je nejlepší zájem dítěte.

5. Manželství v zahraničí, rozvod v zahraničí a tchajwanská evidence domácností

U manželství uzavřeného v zahraničí nebo rozvodu již provedeného v zahraničí nelze považovat za jediné volby nejprve zápis manželství na Tchaj-wanu nebo žalobu o rozvod na Tchaj-wanu. Existuje-li již úkon osobního stavu nebo rozhodnutí vzniklé v zahraničí, je třeba nejprve zkoumat jejich účinek a možnost uznání; pokud řízení ještě nezačalo, je třeba srovnat příslušnost, rozhodné právo a očekávané účinky zápisu a výkonu.

Při přezkumu věci se zjistí státní příslušnost každé strany, bydliště a obvyklý pobyt (經常居所), místo a způsob manželství nebo rozvodu, současný tchajwanský stav evidence domácností a zahraniční rodinné zápisy i existence zahraničních rozsudků, protokolů o mediaci nebo osvědčení o rozvodu. Existuje-li zahraniční rozhodnutí, je třeba zkoumat i procesní spravedlnost, například zda druhá strana obdržela zákonné doručení a možnost obrany. Nakonec je třeba určit, jaký účinek je na Tchaj-wanu požadován: zánik manželství, změna evidence domácností, posouzení majetku nebo výkon.

Vysvětlení, že rozvod je podle místního práva v zahraničí účinný, nebo jediné zahraniční osvědčení o rozvodu, nedokončí všechny tchajwanské postupy. Naopak ne všechny zahraniční rozvody vyžadují tutéž žalobu o uznání ani tytéž podklady. Uznání nebo posouzení účinku požadované na Tchaj-wanu a zápis do evidence domácností se mohou lišit podle toho, zda jde o rozhodnutí nebo správní osvědčení, podle státu sepsání a formy dokumentu i podle stavu evidence domácností stran.

Zahraniční dokumenty mohou vyžadovat ověření tchajwanskými zastupitelskými úřady v zahraničí nebo jinými příslušnými orgány; podle úředních pokynů pro každý dokument může být nutný ověřený nebo notářsky ověřený čínský překlad. Dokumenty sepsané v pevninské Číně a dokumenty sepsané v Hongkongu nebo Macau jdou podle pravidel ověření odlišných od obecných zahraničních dokumentů; oblast sepsání je třeba uvést přesně. Před podáním je třeba ověřit nejnovější pokyny odboru evidence domácností a příslušného orgánu o originálu, ověření, překladu a žádosti zmocněncem.

6. Vlastnický zápis bydlení, majetek před manželstvím a rozdělení zůstatkového majetku

Jméno zapsané u nemovitosti samo o sobě o rozdělení majetku nerozhoduje. Vlastnický zápis bydlení a původ kupních prostředků jsou důležité důkazy, avšak jednotlivé nároky, jako vlastnictví, darování, zápis na jméno jiné osoby (借名登記), zápůjčka a bezdůvodné obohacení (不當得利), jsou otázkami odlišnými od rozdělení rozdílu zůstatkového majetku (剩餘財產差額分配) podle článku 1030-1 občanského zákoníku (民法). Skutečnou dohodu, důvod a dobu nabytí, toky prostředků, dluhy, bezúplatné nabytí a důkazy je třeba zkoumat zvlášť; pouhé zaplacení části z prostředků před manželstvím nebo zápis na jméno jedné strany neurčuje všechny závěry.

Otázky bydlení je třeba rozdělit do 3 vrstev. Nejprve se podle zápisu a důvodu nabytí vidí, kdo vlastní určitý majetek. Poté se podle skutečné dohody a povahy poskytnutí prostředků vidí, zda vzniká darování, zápis na jméno jiné osoby, zápůjčka, správa (信託), bezdůvodné obohacení, náhrada nákladů nebo jiný smluvní nárok. Nakonec se zvlášť vidí, zda tento majetek nebo jeho hodnota a související dluhy vstupují při zániku zákonného majetkového režimu (法定財產制) do výpočtu rozdělení rozdílu zůstatkového majetku. Samotné zaplacení zálohy nebo splátek úvěru z úspor před manželstvím nepřenáší zapsané jméno a zápis na jméno jedné strany také neuzavře všechny otázky smlouvy, užívání, splácení a manželského majetku.

Článek 1017 občanského zákoníku (民法) odlišuje majetek před manželstvím (婚前財產) a majetek po uzavření manželství (婚後財產) a klade domněnku, že majetek, jehož dobu nabytí je obtížné prokázat, je majetkem po manželství. Jde o výchozí bod třídění a důkazu pro výpočet režimu, nikoli o zkratku k určení vlastníka bez ohledu na zápis ani k odstranění jednotlivých nároků druhé strany. Operace převodů, kupní smlouva, úvěrová smlouva a operace splátek, stvrzenky (收據), zprávy mezi stranami, daňové a rejstříkové podklady i důvod a doba nabytí musí být spojeny dohromady, aby se skutečný právní vztah projevil.

Článek 1030-1 občanského zákoníku (民法) je institut, který při zániku zákonného majetkového režimu vypočte čistý majetek po manželství každého z manželů splňujícího předpoklady a rozdíl zásadně rozdělí rovným dílem. Není institutem, který by měnil ve spoluvlastnictví každý majetek nabytý za manželství nebo dělil každou věc na polovinu. Majetek získaný děděním nebo jiným bezúplatným nabytím a zadostiučinění za újmu (慰撫金) jsou z zákonného výpočtu vyloučeny; dluhy a dispozice před zánikem režimu je třeba zkoumat spolu. Je-li výsledek rovného rozdělení rozdílu podle zákonných okolností zjevně nespravedlivý, může soud částku rozdělení upravit nebo prominout.

Pohlavní styk s osobou jinou než manželem nebo manželkou, nebo odpovědnost za rozvrat manželství samy o sobě právo na rozdělení nevylučují a samy je nesnižují. Konkrétní skutky, které spadají pod zákonná hlediska úpravy, jako zatajení nebo dispozice s majetkem, přínos k domácím pracím a výchově dětí i celek okolností společného života a nabývání majetku, však mohou být tvrzeny a prokazovány zvlášť. Nelze tvrdit jen proto, že státní příslušnosti se liší, že se způsob výpočtu článku 1030-1 liší.

Toto právo zanikne, není-li vykonáno do 2 let od poznání rozdílu zůstatkového majetku a v každém případě do 5 let od zániku zákonného majetkového režimu. Tyto 2 lhůty mají být vázány jen na nárok podle článku 1030-1 a nemají sloužit jako lhůty pro vlastnictví, zápůjčku, náhradu škody, výživné manžela po rozvodu nebo výživné dítěte. Skutečný počátek běhu lhůty a okamžik zániku zákonného majetkového režimu je třeba ověřit jeden po druhém podle podkladů.

7. Náhrada škody za rozvod, výživné manžela, nesezdané soužití a třetí osoba

Tyto nároky nejsou tatáž práva. Právo na rozdělení rozdílu zůstatkového majetku podle článku 1030-1 občanského zákoníku (民法), náhrada škody za rozvod rozsudkem podle článku 1056, výživné v nouzi pro manžela nebo manželku bez zavinění podle článku 1057 a výživné nezletilého dítěte mají odlišné předpoklady vzniku, výpočet i lhůty. Na právo na rozdělení se uplatní 2 roky od poznání rozdílu a 5 let od zániku zákonného majetkového režimu; tyto lhůty se nemají stejně vztahovat na jiné nároky.

Náhrada škody podle článku 1056 občanského zákoníku (民法) je právo, které vůči druhé straně odpovědné v rozvodu rozsudkem zkoumá zvlášť majetkovou škodu a nemajetkovou újmu splňující zákonné předpoklady (výhrada odstavce 2: osoba, která žádá, sama nesmí mít zavinění). Úkon zakládající odpovědnost, škodu, příčinnou souvislost a samostatné předpoklady nemajetkového nároku je třeba podepřít důkazy. Samotná skutečnost, že existují skutky týkající se rozvratu manželství, neurčuje určitou částku a nenahrazuje vznik jiných majetkových nároků.

Výživné manžela po rozvodu podle článku 1057 občanského zákoníku (民法) předpokládá, že manžel bez zavinění upadne rozvodem rozsudkem do životní nouze. Nejprve je třeba ověřit, zda jde o rozvod dohodou, nebo o rozvod rozsudkem, zda osoba, která žádá, nemá zavinění a zda skutečně upadla do nouze kvůli rozvodu; rozsah se posuzuje podle konkrétních podkladů o potřebě a schopnosti plnit. Úřední statistiky průměrné spotřeby ani samotné zavinění druhé strany nemohou sloužit jako závazný vzorec.

Výživné nezletilého dítěte je právem a povinností mezi rodiči a dítětem a liší se od výživného mezi bývalými manžely podle článku 1057. Rozdělení podle článku 1030-1 je vypořádáním manželského majetkového režimu a nenahrazuje náhradu škody ani výživné. Existují-li deliktní nároky vůči osobě jiné než manželovi, vrácení určitého majetku, zápůjčka nebo smluvní nároky, je třeba právní základ, strany, škodu a lhůtu určit zvlášť. Nelze ke všem právům připojit jedinou lhůtu 5 let ode dne rozvodu; vznik, poznání, skutek, stav řízení a pravidla promlčení (消滅時效) každého nároku je třeba zkoumat zvlášť.

Strany, které žijí spolu bez manželství, nenabývají samotnou skutečností společného života manželská práva, jako rozvod nebo výživné manžela (贍養費). Existuje-li však skutečně společný majetek, zápůjčka, smlouva, zápis na jméno jiné osoby, správa, bezdůvodné obohacení nebo protiprávní čin, lze to analyzovat jako majetkový nebo věřitelský vztah nezávislý na manželství. Podle samotné doby soužití nelze slíbit rozdělení, které předpokládá manželství, ani předem tvrdit konkrétní obnovení práva.

Příbuzní manžela, například z rodiny manžela nebo manželky, nejsou dlužníky výživného manžela po rozvodu podle článku 1057 občanského zákoníku (民法). Samotné tvrzení závažného zásahu nebo urážky třetí osobou nezakládá ihned náhradu škody. Nároky vůči třetí osobě vyžadují samostatný právní základ z protiprávního činu nebo majetkového práva a příslušné předpoklady a důkazy, totiž protiprávní čin, úmysl nebo nedbalost, škodu a příčinnou souvislost.

8. Práva a povinnosti vůči nezletilému dítěti a nejlepší zájem dítěte

Podle článků 1055 a 1055-1 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) soud posuzuje otázky týkající se dítěte, včetně výkonu práv a nesení povinností vůči nezletilému dítěti (未成年子女權利義務之行使或負擔) a osobního styku (會面交往), podle kritéria nejlepšího zájmu dítěte (子女最佳利益). Protože zákonná hlediska a konkrétní podklady — věk, zdraví, vůle a potřeby vývoje dítěte, život, schopnost péče a postoj rodičů, citový vztah k dítěti a to, zda se brání vztah s druhým rodičem — se berou v úvahu souhrnně, nelze závěr určit jen podle příjmů rodičů nebo odpovědnosti za rozvrat manželství.

Přesným pojmem práva Tchaj-wanu je výkon práv a nesení povinností vůči nezletilému dítěti. Mohou sem spadat bydliště, denní péče, rozhodnutí o vzdělání a lékařské péči, správa majetku a zákonné zastoupení. Pro pohodlí lze hovořit o rodičovské odpovědnosti (親權) nebo péči; toto jediné slovo však nepřekládá úplně celek práv a povinností práva Tchaj-wanu.

Podle článku 1055 občanského zákoníku (民法) se rodiče mohou dohodnout, kdo po rozvodu tyto práva a povinnosti vykonává a nese. Není-li dohoda nebo k dohodě nedojde, může rozhodnout soud; je-li dohoda pro dítě nepříznivá, může ji soud změnit nebo učinit potřebné rozhodnutí. I po existujícím rozhodnutí může přicházet v úvahu soudní přezkum, je-li podle pozdějších okolností a zájmu dítěte změna potřebná. Podepsaná rozvodová dohoda neblokuje pozdější přezkum nejlepšího zájmu dítěte a změnu dohody nelze považovat za pouhé podání formuláře evidence domácností.

V přezkumu podle článku 1055-1 občanského zákoníku (民法) se souhrnně berou v úvahu věk, pohlaví, počet a zdraví dítěte, vůle dítěte a potřeba vývoje osobnosti, věk, povolání, chování, zdraví, hospodářská schopnost a životní situace rodičů, vůle a postoj ochrany a výchovy, citový vztah mezi rodiči a dítětem i okolnosti, které bránily vztahu dítěte s druhým rodičem. Soud vyslechne názor dítěte způsobem stanoveným zákonem a může zohlednit šetření a stanovisko příslušných orgánů nebo odborníků na ochranu dětí. Vysoký příjem nebo odpovědnost za rozvrat manželství může být jen jedním skutkem mezi mnoha jinými; žádný z nich není jediným kritériem rozhodnutí ani základem odměny nebo trestu.

Jsou-li splněny předpoklady vzniku zvolené cesty rozvodu, může samo manželství nejprve zaniknout, i když části otázek majetku nebo dětí zůstávají. To však nemá být považováno za zkratku doporučitelnou ve všech případech. Zachování a vypořádání nevyřešeného majetku, dohodu nebo soudní rozhodnutí potřebné o bydlišti, péči, lékařské péči a vzdělání dítěte, výživném a osobním styku i potřebu během sporu předběžného opatření (暫時處分) pro bezpečnost a kontinuitu života je třeba zkoumat společně.

9. Výživné dítěte, osobní styk, nucený výkon a předběžné opatření

Podle článku 1116-2 občanského zákoníku (民法) vyživovací povinnost rodičů vůči nezletilému dítěti trvá i po rozvodu. Jde o právo odlišné od výživného vůči bývalému manželovi podle článku 1057 občanského zákoníku (民法). Náklady na život, vzdělání a nemoc dítěte a zvláštní potřeby i příjmy, majetek, vyživovací schopnost a skutečné rozdělení péče každého rodiče je třeba zkoumat podle podkladů, aby se určilo konkrétní břemeno.

Chce-li se změnit existující dohoda nebo rozhodnutí o výživném dítěte, je třeba společně zkoumat současnou potřebu dítěte, prostředky a životní situaci obou rodičů, obsah a formu existujících dokumentů, průběh plnění i nejlepší zájem dítěte. Žádost o změnu výživného na dítě nelze omezit jen na události, které strany při původní dohodě nebo rozhodnutí nemohly předvídat. Naopak částka změny se také neurčí ihned podle samotné změny cen nebo jednostranného tvrzení; jsou potřeba podklady k prokázání nejnovějších výdajů a schopnosti plnit.

Je-li osobní styk bráněn, zkoumá se podle obsahu a vykonatelnosti existující dohody nebo rozhodnutí, průběhu bránění i vůle, bezpečnosti a životního plánu dítěte, zda lze od soudu žádat určení nebo změnu obsahu, výkon nebo přiměřené předběžné opatření. Současnou dohodu nebo rozhodnutí, záznamy komunikace, data a místa skutečně zkoušených setkání, školní a lékařské termíny i skutky, které ovlivňují bezpečnost a stabilitu, je třeba uspořádat.

I ve výkonu podle článku 194 zákona o rodinných věcech musí metoda odpovídat nejlepšímu zájmu dítěte; podle věci může přicházet v úvahu přímý nebo nepřímý nátlak. Samotná skutečnost, že styk byl bráněn, nevede ihned k užití fyzické síly, předání dítěte, sankci druhé strany nebo změně výkonu práv a povinností vůči nezletilému dítěti. Stupeň a metodu je třeba určit s ohledem na věk a vůli dítěte, současný stav ochrany i citový účinek a bezpečnost výkonu.

Při výkonu výživného dítěte jsou důležité znění existujícího exekučního titulu (執行名義), termíny plnění, nedoplatek a operace plateb; při výkonu osobního styku je důležité, aby způsob styku a podmínky byly konkrétní. Plnění výživného dítěte a plnění osobního styku nejsou prostředky, které lze vyměňovat ve vzájemné odvetě; v zájmu života dítěte je třeba povinnost a postup každou pojednávat samostatně.

10. Mezinárodní přestěhování s dítětem

Samotná dohoda, že dítě bude žít mimo Tchaj-wan, nečiní z úrovně životních nákladů v zemi pobytu samostatný vzorec výživného dítěte. Skutečné náklady na bydlení, vzdělání, nemoc a cestování i potřebu dítěte, příjmy, majetek a břemeno péče obou rodičů i existující dohodu nebo rozhodnutí je třeba zkoumat společně. Náklady státu pobytu mohou sloužit jako podklad k hodnocení konkrétních výdajů, avšak samy neurčují výši břemene.

Při mezinárodním přestěhování je třeba nejprve ověřit, kdo má pravomoc určit bydliště a cesty dítěte a zda existuje souhlas druhého rodiče nebo použitelný soudní příkaz. Poté se zkoumá, zda přestěhování odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte a jaký účinek má na vzdělání, lékařskou péči, kontinuitu života a trvalý osobní styk s rodičem, který zůstává. Je potřeba skutečně proveditelný plán, jako četnost styků, pobyt o prázdninách, cestovní náklady a místo předání.

Vydání a užití pasů, vstup a výstup z Tchaj-wanu a místa určení i podmínky pobytu, imigrace a zápisu rodinného stavu se liší od civilních rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti (親權). Je třeba také ověřit, zda existující rozhodnutí nebo dohody týkající se dítěte mohou být uznány a vykonány na Tchaj-wanu a v místě určení. Existuje-li konkrétně obava jednostranného odjezdu, odepření vrácení nebo bezpečnostního rizika, je třeba podle příslušných jurisdikcí zkoumat, jaká zajišťovací nebo předběžná opatření lze žádat před odjezdem nebo v naléhavém případě.

Nemá se předpokládat, že Haagská úmluva z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí se na Tchaj-wan sama o sobě uplatní. Přeshraniční přemístění, zadržení nebo vrácení je třeba zkoumat podle dřívějšího bydliště dítěte, současného místa i stavu stran a řízení, s pomocí pokynů a možnosti výkonu každé jurisdikce; samotný název úmluvy neumožňuje uzavřít. Činy spočívající v odvedení dítěte nebo v jeho nevrácení v rozporu s existující dohodou nebo příkazem se nedoporučují; před přemístěním je třeba ověřit zákonný souhlas nebo rozhodnutí a naléhavé ochranné prostředky.

11. Důkazy a praktická příprava

Podklady se neuspořádávají jako sbírka k nátlaku na druhou stranu, nýbrž jako záznam k přesnému vysvětlení příslušnosti, postupu, skutků a potřeby dítěte. Připraví-li se následujících 9 kategorií tak, aby byla viditelná časová posloupnost událostí a původ originálů, snižuje se riziko záměny různých nároků a lhůt.

1. Uspořádat důkaz manželství a podklady tchajwanské evidence domácností i státní příslušnost, bydliště, obvyklý pobyt a současnou adresu každé strany. Označit také, zda se skutečné těžiště životních poměrů a adresa způsobilá k doručení liší od údaje dokumentu.
2. Shromáždit podle postupu písemnou rozvodovou dohodu a průběh, v němž svědci zjistili skutečnou vůli k rozvodu, soudní podklady, záznamy doručení, protokol o mediaci, protokol o smíru, rozsudek a důkaz pravomocnosti.
3. Ověřit zahraniční zápisy manželství a rozvodu i zahraniční rozhodnutí nebo osvědčení, ověření tchajwanskými zastupitelskými úřady v zahraničí nebo příslušnými orgány, čínský překlad a stav ověření nebo notářství i stav uznání, účinku a zápisu na Tchaj-wanu.
4. Spojit s celkovým seznamem použitelnou smlouvu o manželském majetkovém režimu a režim, aktiva, dluhy, zapsaná jména, důvod a dobu nabytí i podklady převodů, dispozic, úvěru, splátek, daní a ocenění.
5. Sestavit v neutrálním chronologickém přehledu tvrzené důvody rozvodu podle události a času a uchovat v původním stavu komunikaci získanou zákonným způsobem, lékařské a policejní podklady i jiné důkazy. Rozlišit domněnku a skutky zjištěné přímo.
6. Připravit z hlediska nejlepšího zájmu dítěte věk, zdraví, vzdělání a bydliště každého dítěte, minulý a současný průběh péče, vůli odpovídající stupni vývoje, vztah s každým rodičem i podklady bezpečnosti a stability.
7. Uspořádat společně současnou dohodu nebo rozhodnutí týkající se dítěte, plnění výživného a skutečné náklady, průběh osobního styku, cestovní dokumenty, plán cest a konkrétní plán mezinárodního přestěhování.
8. Spojit všechna data žádosti, zápisu, odvolání, stížnosti, výkonu práv a výkonu s přesnou událostí, která zahajuje běh lhůty. Nemíchat vyhlášení, doručení a pravomocnost rozsudku, uzavření mediace nebo smíru, poznání práva a zánik režimu.
9. Předávat identifikační čísla, adresy i lékařské, vzdělávací a finanční údaje manžela a dítěte jen potřebným osobám a orgánům a v potřebném rozsahu a stanovit plán ochrany osobních údajů zahrnující přístup k souborům, způsob předání a zničení kopií.

Protiprávní sledování, přístup k účtům, vniknutí do mobilního telefonu nebo počítače, sledování polohy, nahrávání v rozporu se zákonem a zveřejnění soukromých informací dítěte nemají sloužit jako metoda shromažďování důkazů. Odplata vůči druhé straně, zatajení majetku nebo fiktivní převod i přemístění dítěte v rozporu s dohodou nebo rozhodnutím mohou vytvořit další rizika pro věc i pro dítě. Není-li zákonnost podkladů nebo metoda zachování jasná, je třeba před shromažďováním zkoumat použitelné právo a soudní postup.

12. Úřední prameny

Následující primární prameny (1. úroveň) jsou výchozím bodem k ověření právní stavby a postupů tohoto článku, stanoveným ke dni 25. 7. 2026. Před skutečným jednáním je třeba znovu ověřit změny, nejnovější pokyny příslušného orgánu a text použitelný na věc.

1. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: občanský zákoník (民法)
2. Ministerstvo spravedlnosti Tchaj-wanu: anglické znění občanského zákoníku
3. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: zákon o rodinných věcech (家事事件法)
4. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: článek 303 občanského soudního řádu
5. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: předpisy o předběžných opatřeních v nesporných rodinných věcech
6. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: zákon o evidenci domácností (戶籍法)
7. Odbor evidence domácností Ministerstva vnitra Tchaj-wanu: pokyny k zápisu rozvodu
8. Celostátní databáze předpisů Tchaj-wanu: zákon o rozhodném právu pro občanskoprávní vztahy s cizím prvkem (涉外民事法律適用法)
9. Ústavní soud Tchaj-wanu: rozhodnutí č. 4 roku 112 kalendáře Čínské republiky (民國112年憲判字第4號)
10. Ústavní soud Tchaj-wanu: anglické znění rozhodnutí č. 4 roku 112

13. Související pokyny

• V čem klienty zastupujeme
• Jak se stanoví rozsah práce a náklady
• Kontakt

---

Tento článek je vzdělávací materiál určený k obecnému vysvětlení institutů rozvodu, mezinárodních rodinných věcí, manželského majetku a nezletilých dětí na Tchaj-wanu, nikoli právní poradenství v konkrétní věci. Postup a výsledek se mohou lišit podle příslušnosti, rozhodného práva, uznání zahraničních rozhodnutí, stavu manželství a evidence domácností, majetkového režimu, existující dohody nebo rozhodnutí týkajícího se dítěte, skutků a důkazů i nejnovějších úředních předpisů. Lhůty zápisu, opravných prostředků, nároku a výkonu je třeba před jednáním ověřit jeden po druhém podle přesného počátku běhu každého práva a každého postupu.

Advokátka Wei Tseng (曾雋崴)