Dědictví a rodičovská péče na Tchaj-wanu: právní přehled pro pozůstalou rodinu

Když člen rodiny zemře, neotevírá se jen jeden postup. Je třeba zvlášť posoudit, kdo jsou dědici (繼承人), které majetky a dluhy jsou předmětem dědění, zda má pozůstalý manžel zvlášť manželské majetkové právo, kdo vykonává práva a povinnosti rodičovské péče (親權) vůči nezletilému dítěti, zda je třeba opatrovnictví nezletilých (未成年人監護) a jak chránit majetek přiřazený dítěti. Tyto otázky se mohou ovlivňovat, avšak právní základ a pořadí posouzení nejsou stejné.

Je třeba zejména rozlišit dědický podíl a právo na rozdělení rozdílu zůstatkového manželského majetku, rodičovskou péči a opatrovnictví nezletilých, zákonné zastoupení (法定代理) a vlastnictví majetku. Přenese-li se závěr k jedné otázce bez dalšího na jinou, může být špatně pochopen nositel práva, předmět výpočtu nebo potřebný soudní postup. Následující text řadí obecné pořadí ověření na základě občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) a oficiálních procesních podkladů.

1. Zákonní dědici a dědický podíl

Podle čl. 1138 a čl. 1144 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) manžel dědí společně s dědici příslušného pořadí a přímí potomci (直系血親卑親屬) jsou dědici 1. pořadí zákonné dědické posloupnosti. Není-li platná závěť (遺囑), jsou-li dotčenými dědici jen manžel a 2 děti a není-li vzdání se dědictví (拋棄繼承), dědická nezpůsobilost (喪失繼承權), dědická reprezentace (代位繼承) ani jiná okolnost, která by změnila závěr, dědí 3 osoby zásadně každá 1/3. Jde jen o hypotézu k výkladu pravidla, nikoli o závěr konkrétní dědické věci.

Čl. 1138 občanského zákoníku (民法) stanoví pořadí zákonných dědiců jiných než manžel: přímí potomci, rodiče, sourozenci (兄弟姊妹) a prarodiče, v tomto pořadí. Existují-li dědici předchozího pořadí, dědici pozdějšího pořadí zásadně nedědí před nimi. I uvnitř téhož pořadí je třeba ověřit okamžik úmrtí, příbuzenský vztah, osvojení a existenci dědické reprezentace; proto je důležité nejprve zajistit podklady o rodinném svazku.

Pozůstalý manžel není příbuzným zařazeným do pořadí podle čl. 1138 občanského zákoníku (民法); podle čl. 1144 dědí společně s dědici skutečně použitelného pořadí. Konkrétní poměr společného dědění se však může lišit podle pořadí, s nímž se dědí společně. Existence důvodu nezpůsobilosti, zákonné vzdání se a vznik dědické reprezentace namísto dříve zemřelého přímého potomka také ovlivňují výsledek.

Skutečnost, že dědění je otevřeno, neznamená, že každý dědic se ihned stává výlučným vlastníkem určitého vkladu nebo nemovitosti. Ve vztahu společného dědění se ověří rozsah dědického majetku, uspořádají se dluhy a náklady a dohodou o rozdělení nebo soudním řízením se může stanovit přiřazení každého majetku. Proto je třeba rozlišit abstraktní zákonný dědický podíl (應繼分) a konečné přiřazení konkrétního majetku.

2. Závěť a určení dědického majetku

Platná závěť může stanovit způsob rozdělení odlišný od zákonného dědění. Je však třeba ověřit formu závěti, způsobilost pořizovat, výklad a možnost výkonu a posoudit i omezení kogentních norem, včetně povinného dílu (特留分). Samotná existence závěti neurčuje přiřazení veškerého dědického majetku; naopak, pokud závěť uvádí jen některé majetky, může se na zbytek uplatnit režim zákonného dědění.

Před výpočtem dědického podílu je třeba nejprve určit soupis a právní povahu dědického majetku. Podklady mají potvrdit nejen nemovitosti, vklady, cenné papíry, podnikové podíly, pohledávky a movité věci, ale i dluhy zůstavitele (被繼承人), ručitelskou odpovědnost, neuhrazené daně a náklady související s pohřbem. Nelze usuzovat jen podle jména zapsaného v evidenci nebo na účtu; je třeba také zkoumat skutečný vlastnický vztah, podíl ve spoluvlastnictví, práva třetích osob a zřízená zajištění.

S plněními, jejichž příjemce je určen zvlášť, například s pojištěním nebo s dávkou z odchodu do důchodu (退休金), se může podle smlouvy a rozhodného práva nakládat jinak než s dědickým majetkem. Majetek ve svěřenském fondu (信託) vyžaduje ověření struktury svěřenské smlouvy a práva na výnosy; darování nebo převody za života se mohou spojit s vrácením, započtením nebo povinným dílem. Existují-li účty nebo nemovitosti v zahraničí, je třeba posoudit i právo místa polohy a kolizní pravidla Tchaj-wanu.

Majetkové šetření není jen hledání práv; je to také zachycení dluhů a procesních rizik. Potvrzení zůstatků finančních institucí, evidence nemovitostí, daňové podklady, pojistné smlouvy, svěřenské dokumenty, účetní knihy společnosti a doklady o úvěrech a ručení je třeba uspořádat k témuž referenčnímu dni. Pokud se při neúplných podkladech vypočte jen konkrétní dědický podíl, může vzniknout rozdíl vůči čistému majetku, který lze skutečně rozdělit.

3. Právo manžela na rozdělení zůstatkového majetku

Nejde o totéž právo. Právo na rozdělení rozdílu zůstatkového manželského majetku (剩餘財產差額分配) podle čl. 1030-1 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) je právo, které manžel může uplatnit zvlášť, jsou-li splněny zákonné předpoklady, a musí se vypočíst odděleně od dědického podílu. Veškerý majetek nabytý za manželství do výpočtu sám o sobě nevstupuje a pozůstalý manžel nemusí nutně dostat polovinu dědictví. Je třeba posoudit věc po ověření majetkového režimu, důvodu a okamžiku nabytí každého majetku, dluhů a zákonně vyloučených položek.

Tento nárok při skončení zákonného majetkového režimu (法定財產制) porovnává podle zákonných hledisek přírůstek majetku každého z manželů po uzavření manželství. Základ vzniku, protistrana a předmět výpočtu se liší od dědického podílu, který vzniká proto, že pozůstalý manžel je dědicem. Je-li nárok doložen, je třeba jeho výsledek nejprve zohlednit a teprve poté určit jako dědictví to, co zůstaviteli zbývá.

Ve výpočtu nelze hledět jen na výraz „majetek nabytý za manželství“, ale na rozsah zahrnutí a vyloučení, který stanoví občanský zákoník (民法). Mohou existovat zákonně vyloučené položky, jako majetek nabytý děděním nebo darováním a náhrada za duševní újmu (慰撫金); je třeba zohlednit i dluhy vzniklé za manželství. Zda manželé sjednali jiný režim, jaké jsou důvod a den nabytí majetku a jak stanovit referenční den hodnoty, se posuzuje podle podkladů.

Čl. 1030-1 občanského zákoníku (民法) stanoví, že pokud je výsledek rovného rozdělení zjevně nespravedlivý, může soud částku rozdělení upravit. Je třeba konkrétně posoudit prvky, které zákon vyžaduje: dobu manželství, domácí práci a péči o děti, hospodářský přínos, profesní okolnosti a situaci nabytí a správy majetku. Nelze proto předem určit, zda nárok vznikne a v jaké výši, jen porovnáním zápisu v evidenci nebo délky manželství.

4. Dědické dluhy a vzdání se dědictví

Podle čl. 1148 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) dědic od otevření dědění univerzálně nastupuje do majetkových práv a povinností zůstavitele, s výjimkou výlučně osobních práv a povinností. Odpovědnost za dědické dluhy (繼承債務) je zásadně omezena hodnotou majetku nabytého děděním. Je však třeba ověřit i související zákonné postupy a výjimky, jako sestavení soupisu, oznámení a plnění věřitelům a zachování dědického majetku.

Dědic, který se chce vzdát dědictví, musí podle čl. 1174 občanského zákoníku (民法) projevit vůli písemně u příslušného soudu do 3 měsíců ode dne, kdy se o svém dědickém právu dozvěděl. Nelze mít za to, že je tím splněna zákonná forma vzdání se dědictví jen proto, že se v rodině řekne, že se nepřijme, nebo proto, že se majetek neužívá. Účinek na dědice následujícího pořadí po tom, kdo se vzdává, nebo na dědickou reprezentaci je třeba také ověřit podle rodinného svazku a průběhu řízení.

Před nakládáním s dědickým majetkem nebo plněním dluhů je třeba prozkoumat aktiva i pasiva. Je třeba ověřit existenci věřitelů, zajištění, ručitelské dluhy, probíhající smlouvy a to, zda byly daně přiznány, a je-li třeba, posoudit předložení soupisu (遺產清冊) a řízení věřitelů. Je třeba se také vyhnout okolnostem, které mohou ovlivnit omezení odpovědnosti, které zákon stanoví, jako skrývání majetku nebo jeho vynechání ze soupisu.

Pokyny k postupu žádosti v dědických věcech daňového portálu Ministerstva financí Tchaj-wanu (財政部) byly aktualizovány 25. 6. 2026 a vysvětlují obecnou dobu 3 měsíců soudního řízení k předložení soupisu a vzdání se, jakož i obecnou dobu 6 měsíců přiznání daně z dědictví (遺產稅). Počátek běhu, prodloužení, výjimky a příslušnost se však musí ověřit v každé věci a nelze podle nich vypočítat konečnou lhůtu v jednotlivé věci.

Přiznání daně z dědictví, oznámení do evidence obyvatel (戶籍), přepis vlastníka nemovitostí a vozidel a postup výplaty finančních institucí mohou mít odlišné orgány a doklady. Nelze mít za to, že písemnost o vzdání se předložená soudu a přiznání daně z dědictví u daňového orgánu jsou týž postup. Protože může běžet více lhůt zároveň, je bezpečnější spravovat počátek a doklady každého postupu na samostatném harmonogramu.

5. Práva a povinnosti rodičovské péče pozůstalého rodiče

Podle čl. 1089 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) platí, že když jeden z rodičů nemůže vykonávat práva a povinnosti vůči nezletilému dítěti, vykonává je zásadně druhý. Pokud tedy pozůstalý rodič rodičovskou péči zachovává a neexistuje opačné soudní rozhodnutí, tento rodič obvykle nadále vykonává práva a povinnosti rodičovské péče. Podle konkrétních okolností, jako je již vydané rozhodnutí, důvody omezení nebo pozastavení rodičovské péče, mezinárodní prvky a nejlepší zájem dítěte (子女最佳利益), však může být nutný zásah soudu.

Práva a povinnosti rodičovské péče mohou zahrnovat mimo jiné ochranu a výchovu nezletilého dítěte, rozhodnutí o bydlišti, zákonné zastoupení a správu majetku. Žádné z těchto oprávnění se nevykonává v osobním zájmu rodičů; musí sloužit ochraně osobního a majetkového zájmu dítěte. Posouzení každodenní ochrany a zákonné zastoupení při důležitém majetkovém nakládání mohou vyžadovat odlišný přezkum.

Nelze hledět jen na rodinný svazek před úmrtím a po něm; je třeba ověřit existující rozhodnutí o rozvodu nebo o výkonu rodičovské péče a to, zda je právo omezeno nebo pozastaveno. Existuje-li rozhodnutí cizího soudu, jsou předmětem přezkumu také uznání a účinky na Tchaj-wanu a potřebný postup v jiném státě. Při právním jednání, v němž se střetává zájem rodiče a dítěte, je třeba zvlášť posoudit, zda stačí obecné zákonné zastoupení.

Rodičovská péče a dědění jsou právně odlišné otázky. I když pozůstalý rodič vykonává práva a povinnosti rodičovské péče, vlastníkem majetku, který dítě zdědilo, je dítě a rodiče s ním nemohou zacházet jako s vlastním dědickým podílem. Kromě toho může postavení rodičovské péče existovat, i když pozůstalý rodič není dědicem; stane-li se dědicem, je třeba pečlivěji ověřit možnost střetu zájmů (利益衝突) mezi ním a dítětem.

6. Jmenování opatrovníka a zásah soudu

Opatrovnictví nezletilých podle čl. 1091 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) přichází v úvahu, když nezletilé dítě nemá rodiče nebo když oba nemohou vykonávat práva a povinnosti rodičovské péče. Nelze tvrdit, že opatrovnictví nezletilých začíná ihned jen proto, že jeden rodič zemřel. Nejprve je třeba ověřit stav rodičovské péče pozůstalého rodiče, existující rozhodnutí a to, zda práva lze skutečně vykonávat.

Podle čl. 1093 občanského zákoníku (民法) může rodič, který naposledy vykonává práva a povinnosti rodičovské péče, jmenovat opatrovníka (監護人) nezletilého závětí. Aby se toto pravidlo uplatnilo, musí závěť splňovat zákonnou formu a rodič, který jmenuje, musí mít oprávnění jmenovat opatrovníka nezletilého. I když závěť jmenuje opatrovníka, je třeba posoudit předpoklady zahájení opatrovnictví, kvalifikaci opatrovníka a to, zda jmenování přijímá, jakož i oznámení soudu a ostatní postupy dohledu.

Není-li platné jmenování závětí nebo nemůže-li jmenovaná osoba převzít úkol, může se uplatnit zákonné pořadí podle čl. 1094 občanského zákoníku (民法) a režim soudního jmenování podle čl. 1094-1. Soud posuzuje nejlepší zájem dítěte z konkrétních skutečností: věku a schopnosti nezletilého vyjádřit vůli, vztahu a pečovatelské způsobilosti kandidáta, vhodnosti majetkové správy a stability života.

Příbuzní a ostatní oprávnění, které zákon stanoví, mohou, existuje-li zákonný důvod, žádat soud o jmenování nebo změnu opatrovníka nebo jiné potřebné opatření. To neznamená, že konkrétní kandidát se stává opatrovníkem sám o sobě jen rodinným svazkem. Opatrovník není týmž pojmem jako rodič, který vykonává rodičovskou péči, a může mít zvlášť povinnosti ohledně rozsahu oprávnění, sestavení soupisu, podávání zpráv a soudního dohledu.

Při posuzování opatrovníka je třeba konkrétně posoudit roli ochrany a roli majetkové správy. U kandidáta, který dlouhodobě žije v zahraničí, kandidáta s hospodářským zájmem vůči dítěti nebo kandidáta s malými zkušenostmi se správou aktiv je třeba posoudit, zda je nutný doplňkový mechanismus. Soud může posoudit způsob dohledu nebo potřebná opatření podle skutečných okolností.

7. Ochrana dědického majetku nezletilého

Pozůstalý rodič jej nemůže užívat volně. Podle čl. 1087 a čl. 1088 občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法) je majetek, který nezletilý nabude děděním, zvláštním majetkem dítěte (特有財產) a otec, matka ani opatrovník se nestávají osobami, jimž majetek hospodářsky náleží. Správa, užívání, požívání, zákonné zastoupení a nakládání se musí dít v zájmu dítěte; při střetu zájmů nebo důležitém nakládání může vzniknout jmenování zvláštního zástupce (特別代理人) nebo zásah soudu. Nelze mít za to, že rodiče mohou jednostranně a bez omezení užívat dědický majetek dítěte.

Zvláštní majetek označuje majetek, který náleží samotnému nezletilému. Zděděné vklady, nemovitosti, akcie nebo jiná práva je třeba potvrdit jako majetek dítěte a spravovat zvlášť v jeho zájmu. I když otec, matka nebo opatrovník přebírají správu, nestávají se osobami, jimž majetek hospodářsky náleží, a nesmějí jej užívat na vlastní životní náklady nebo k plnění svých dluhů.

Oprávnění správy, užívání, požívání a nakládání podle čl. 1088 občanského zákoníku (民法) jsou vázána na účel zájmu dítěte. Je důležité zaznamenat druh majetku, nutnost nakládání, přiměřenost protiplnění a plán uchování a užití výtěžku. U úkonů velké hodnoty a rizika, jako prodej nemovitosti, zřízení zajištění nebo podniková investice, je třeba také ověřit, zda se vyžaduje povolení jiných norem nebo soudní postup.

Jsou-li rodiče a dítě spoludědici téhož dědického majetku nebo se stanou stranami smlouvy, může vzniknout střet zájmů. Je třeba posoudit režim zvláštního zástupce čl. 1086 občanského zákoníku (民法) a ověřit, kdo může dítě zastoupit v dohodě o rozdělení nebo v procesních úkonech. Zda je třeba jmenovat zvláštního zástupce, se neposuzuje jen podle formy právního jednání, ale podle toho, zda se hospodářský zájem skutečně střetává.

Když opatrovník nezletilého spravuje majetek, mohou se uplatnit sestavení soupisu, uchování dokladů, oddělení příjmů a výdajů, jakož i pravidla podávání zpráv a dohledu u soudu. Finanční účty a investiční aktiva je třeba spravovat tak, aby bylo možné identifikovat, že jde o majetek dítěte, a u každého výdaje je třeba zaznamenat účel a základ. Aby bylo možné majetek a záznam správy plynule předat, když opatrovnictví skončí nebo nezletilý dosáhne zletilosti, je třeba podklady od počátku uspořádat systematicky.

Plánování, které využívá svěřenský fond nebo pojištění, rovněž nelze mít za bezpečné jen podle obsahu smlouvy. Je třeba ověřit svěřenského správce (受託人) a příjemce, podmínky výplaty, odměnu za správu, mechanismus dohledu a podmínky změny a skončení a společně posoudit povinný díl a daňové otázky. Je třeba vyváženě odrážet současnou potřebu dítěte a jeho budoucí život; pohodlí správce majetku nesmí převážit zájem dítěte.

8. Použitelné právo a postup mezinárodní rodiny

Na rodinu, která má mezinárodní prvek, nelze ihned uplatnit jen vnitřní pravidlo občanského zákoníku Tchaj-wanu (民法). Státní příslušnost stran, bydliště a obvyklý pobyt (經常居所), těžiště životních poměrů v okamžiku úmrtí, místo polohy majetku, manželství nebo rozvod v zahraničí a existující rozhodnutí o rodičovské péči mohou ovlivnit použitelné právo a příslušnost. I uvnitř téže rodiny mohou dědění, manželský majetkový režim, rodičovská péče, opatrovnictví a evidence majetku podléhat odlišným spojovacím kritériím.

Tchajwanský zákon o použití občanských předpisů s cizím prvkem (涉外民事法律適用法) je výchozím bodem k určení použitelného práva na občanskoprávní vztahy s cizím prvkem. Pouhé ověření tohoto zákona však nemusí stačit; je třeba posoudit i mezinárodní příslušnost soudu, uznání a výkon cizích rozhodnutí, jakož i smlouvy nebo právo druhého státu. Zda bude posouzení platné na Tchaj-wanu uznáno pro převod majetku nacházejícího se v zahraničí, je třeba zvlášť ověřit v místě, kde majetek leží.

Závěť pořízenou v zahraničí je třeba posoudit z hlediska formy pořízení, hmotné účinnosti, překladu a ověření (認證) a v řízení o soudním ověření závěti (檢認) nebo o jejím výkonu. Cizí osvědčení o manželství a rozvodu a doklady o původu mohou vyžadovat apostilu nebo konzulární ověření a překlad. Liší-li se zápis jména, údaje pasu a evidence obyvatel mezi sebou, mohou být v procesu ztotožnění téže osoby požadovány dodatečné doklady.

Existuje-li cizí rozhodnutí o rodičovské péči nebo opatrovnictví, je třeba ověřit, zda je toto rozhodnutí konečné, zda byl dodržen zákonný postup a zda může být na Tchaj-wanu uznáno. Má-li dítě obvyklý pobyt v jiné zemi, mohou být důležité i příslušnost místního soudu a naléhavá ochranná opatření. Který postup které země se řeší nejprve, je třeba zvážit s nejlepším zájmem dítěte a možností výkonu.

V daňové oblasti může v každém státě vzniknout i zvlášť povinnost přiznání. Je třeba ověřit, zda se přiznání daně z dědictví Tchaj-wanu překrývá s daní z dědictví a darování (贈與稅) v zahraničí, s přiznáním zahraničních finančních účtů nebo s daní z převodu nemovitostí, a posoudit pravidla úpravy dvojího zdanění. Protože se referenční den směnného kurzu, způsob ocenění aktiv a rozsah poplatníků mohou lišit, výsledek přiznání jedné země se nemá kopírovat beze změny.

9. Kontrolní seznam praktické přípravy

Následující pořadí je základním rámcem k shromáždění skutkových okolností bez opomenutí a k tomu, aby se nezaměňovala odlišná práva a postupy. Skutečné pořadí podání se může lišit podle příslušného orgánu a naléhavosti věci, proto je třeba zvlášť ověřit lhůtu každé etapy.

1. Ověřte úmrtní list a podklady oznámení o úmrtí, údaje o rodinném svazku a evidenci obyvatel Tchaj-wanu, záznamy o manželství, rozvodu a osvojení a existující soudní rozhodnutí. U cizích dokumentů ověřte také jejich ověření, překlad a to, zda zápis jména souhlasí.
2. Prověřte nemovitosti, vklady, investiční aktiva, podnikové podíly a movité věci i pohledávky a zároveň uspořádejte úvěry, ručení, daně a smluvní dluhy. Zvlášť označte zapsaného vlastníka a skutečného majitele, příjemce pojištění, svěřenský fond, společný majetek a podklady převodů za života.
3. Prozkoumejte originál závěti a formu pořízení, způsobilost pořizovat, požadavky svědků nebo notáře, vykonavatele závěti a obsah odkazu (遺贈). Posuďte přitom jak to, jak platná závěť mění rozdělení, tak omezení kogentních norem, včetně povinného dílu.
4. Zákonný dědický podíl a právo na rozdělení rozdílu zůstatkového manželského majetku vypočítejte odděleně. Rozlište předmět výpočtu, dluhy, vyloučené položky, referenční den ocenění a doklady každého režimu a výsledek jednoho výpočtu do druhého nezapočítávejte podruhé.
5. Určete majetek přiřazený nezletilému a ověřte zákonné zastoupení, rozsah správy otce, matky nebo opatrovníka, střet zájmů a to, zda je potřeba zvláštní zástupce. Předem stanovte i způsob, jak uchovat účty, knihy a výtěžek nakládání odděleně od osobního majetku zletilého.
6. Podle orgánu oddělte soudní řízení o vzdání se, soupisu, opatrovnictví a zvláštním zástupci, přiznání daně z dědictví u daňového orgánu a postupy evidence obyvatel a zápisu majetku. U každého postupu ověřte příslušnost, počátek, doklady k podání, možnost doplnění a to, zda je možné prodloužení, a uchovejte potvrzení o přijetí a kopie.

Při shromažďování podkladů je vhodné zaznamenat místo uložení originálu a dny vydání a referenční dny a uspořádat elektronické soubory a papírové dokumenty podle téhož třídicího systému. Je-li více spoludědiců nebo správců majetku, zaznamenejte, kdo které podklady uchovává a které úkony byly schváleny. Osobní a finanční údaje nezletilého spravujte s řízením přístupu, aby byly poskytnuty jen osobám a orgánům, které je potřebují.

Je třeba také rozlišit majetek, který vyžaduje naléhavé zachování, a obvyklý postup přiznání. Nejprve posuďte, zda existují okolnosti k okamžitému ověření, jako riziko, že se přeruší přístup k účtu nebo provoz podniku, poškození nemovitosti nebo promlčení pohledávky, avšak nelze nakládat bez oprávnění pod záminkou naléhavosti. Je užitečné vést průběh soudního řízení i daňových, evidenčních a zápisových postupů na jednom harmonogramu.

10. Oficiální podklady

• Databáze celostátních předpisů Tchaj-wanu: občanský zákoník
• Systém vyhledávání předpisů Ministerstva spravedlnosti Tchaj-wanu: anglické znění občanského zákoníku
• Databáze celostátních předpisů Tchaj-wanu: zákon o použití občanských předpisů s cizím prvkem
• Soudní jüan Tchaj-wanu: formulář žádosti o jmenování opatrovníka nezletilého
• Daňový portál Ministerstva financí Tchaj-wanu: postup žádosti v dědických věcech a podklady k přípravě

Na oficiálních stránkách předpisů je třeba ověřit den novely a den nabytí účinnosti ustanovení a anglické znění má sloužit jako pomocný podklad k porovnání výkladu tohoto článku s původním textem. Formulář Soudního jüanu a pokyny daňového portálu ukazují obecný směr přípravy, avšak příslušnost a požadavky podání každé věci je třeba zvlášť ověřit podle nejnovějších pokynů orgánu, kterému se podává.

11. Související odkazy

• V čem klienty zastupujeme
• Jak se stanoví rozsah práce a náklady
• Kontakt

---

Tento článek je vzdělávacím podkladem k obecnému vysvětlení režimu dědění, manželského majetkového režimu, rodičovské péče a opatrovnictví nezletilých na Tchaj-wanu; není právní radou ke konkrétní dědické nebo rodinné věci. Použitelné právo, postup a výsledek se mohou lišit podle okruhu dědiců, závěti, majetku a dluhů, manželského majetkového režimu, existujících soudních rozhodnutí a mezinárodních prvků. Před výpočtem lhůt, jako je vzdání se nebo daňové přiznání, nebo před nakládáním s majetkem ověřte nejnovější oficiální podklady a jednotlivé okolnosti.

Advokátka Wei Tseng (曾雋崴)